O knize: 2021 / Jak se literatura vypořádává s židovskou tradicí po dlouhé době asimilace, holocaustu a oficiálním (polo)zákazu Židovství za komunismu? Proces „znovuobjevování tradice“ začíná v pozdně sovětském židovském undergroundu 60.–70. let a pokračuje, jak ukazuje próza let 2000–2010, až do současnosti. Vysvětluje se to tím, že židovská literatura vzniká pro čtenáře „post-lidské“ éry, kdy znalosti o židovství a judaismu již nejsou předávány a přijímány od žijících nositelů tradice, ale z knih, obrazů, filmů, muzeí. a populární kultura. Takové „posthistorické“ poznání však není jen výsledkem politických katastrof, oficiálního zapomnění a diktatury, ale také sekularizace, kulturní recyklace tradic charakteristických pro (post)moderní dobu. Kombinuje rekonstrukci s mytologií, kulturní překlad s praxí vytváření sekundární – kulturně zprostředkované – kolektivní „paměti“, vědecký komentář s folklorizací. Zasazením rusko-židovské literatury do obecného makrokulturního rámce doby se autor obrací k teorii humanitárního myšlení posledních desetiletí: kulturní sémiotika Jurije Lotmana a Borise Uspenského, pracuje na mýtu Mircea Eliade, geopoetice Kennetha Whitea, teorie kulturní paměti Aleidy a Jana Assmanových, post-paměť Marianne Hirsch, postkoloniální a postimperiální studia a také dědictví poststrukturalismu. Claudia Smola – filolog a kulturní vědec, profesor, vedoucí katedry slovanské literatury na univerzitě v Drážďanech (Německo)).